Paměť Romů

Díky historicky jinak formovaným vztahům byli Romové na Slovensku v předvečer druhé světové války chápáni mnohem více jako součást venkovského slovenského obyvatelstva, což byl jeden z významných faktorů, které vedly k tomu, že v době války nedošlo k jejich hromadnému vyvraždění. V důsledku války a realizace postupně přitvrzujících proticikánských opatření však došlo ke zpřetrhání či významnému narušení těchto dlouhodobě formovaných společenských vazeb, k prohloubení chudoby a demoralizaci a traumatizaci romského obyvatelstva, které pak v těsně poválečné slovenské realitě jen těžko nacházelo cestu z izolace a bídy. Nejvýznamnější reakcí Romů na Slovensku na jejich zoufalou poválečnou situaci se pak stala vzrůstající pracovní migrace do českých zemí.

Perzekuce Romů na území Slovenska v době druhé světové války

Soubor svědectví na Paměti Romů představuje válečnou zkušenost Romů z území současného Slovenska z pohledu odlišné regionální realizace perzekučních opatření. Souhrnně představuje všechny významné aspekty této válečné zkušenosti.

Pamětníci zmiňují šikanu, ponižování a terorizování Romů ze strany příslušníků Hlinkovy gardy, lokální omezení vstupu Romů do konkrétních obcí a okrajově také nucené vystěhovávání romských komunit mimo obydlená území obcí.

Svědectví tematizují i teror ze strany německých vojáků – hrozby poprav, nucené práce i nucené angažování romských hudebníků na obveselování vojáků. Úzce souvisejícím velmi citlivým tématem je pak páchání sexuálního násilí na ženách ze strany vojáků německé armády, ale později i příslušníků osvobozujících armád.

Několik pamětníků uvádí informace o odvodu mužů do slovenské armády, jejich dezerci k partyzánským oddílům a/nebo do tzv. Svobodovy armády, v jejichž řadách se účastnili osvobozování Slovenska a českých zemí. V souvislosti s partyzánským odbojem zmiňují přímé zapojení Romů do partyzánských oddílů, zranění a smrt některých z nich v rámci boje, ale i materiální podporu partyzánů. V této souvislosti pak zaznívají i svědectví o popravách blízkých za účast nebo podporu partyzánského hnutí.

Soubor také zachycuje cenné svědectví o jedné z hromadných vražd Romů, ke kterým v době potlačování Slovenského národního povstání (SNP) docházelo. S průchodem válečné fronty dále souvisejí vzpomínky na nucené skrývání v lesích a evakuaci na přelomu roku 1944 a 1945 a na těsně poválečné návraty domů pojící se s obrazy válečné zkázy.

V zaznamenaných pamětech se dále objevují i příklady solidarity a pomoci v době války i těsně po ní, například včetně (neformální) adopce válečných sirotků, a také informace o postojích neromských sousedů, z nichž někteří se svoje romské sousedy snažili před perzekucemi chránit. Z poválečných dozvuků světového konfliktu je zachyceno i téma možnosti pomsty – na těch, kteří Romy v dané lokalitě terorizovali – pod záštitou osvobozujících armád.

Odvody do táborů nucených prací a transporty do koncentračních táborů

Součástí perzekuce Romů na území válečné Slovenské republiky bylo jejich zneužívání coby neplacené pracovní síly prostřednictvím odvodů romských mužů do pracovních táborů zřizovaných při infrastrukturních stavbách.

Jistá rozmlženost vzpomínek předávaných v rodině a silná asociace táborové internace s pojmem „koncentráku“ a s poválečnými dominantními obrazy „Osvětimi“ (i povědomí o tzv. cikánském rodinném táboře v Auschwitz-Birkenau jako hlavním místu internace Romů v nacistických táborech smrti) v mnoha případech znesnadňuje přesnou identifikaci tábora, do kterého byli daní příbuzní odvedeni. V žádném ze zde zaznamenaných vyprávění týkajících se odvodu do „tábora“ či „koncentráku“ například nezazní některé ze jmen slovenských pracovních táborů, kam byli Romové hromadně odváděni.

Historikům se dosud nepodařilo potvrdit existenci hromadných transportů Romů ze Slovenska mimo území Slovenské republiky, což ale neznamená, že k nim (byť i jen individuálně) nemohlo docházet. Rodinná svědectví mohou být cennými vodítky k odhalení těchto událostí. Jedním takovým příkladem je zmínka o táboru nucených prací v Plavči u Popradu, který unikal pozornosti, dokud jej nezviditelnila svědectví Romů z okolí Šarišských Sokolovců.

Významné jsou pak vzpomínky na internaci Romů v Dubnici nad Váhom kde vznikl jediný realizovaný slovenský koncentrační tábor pro celé romské rodiny. Cenné osobní svědectví, které je součástí zde prezentovaného souboru, kromě popisu zoufalých životních podmínek a mučení v táboře, také obsahuje zmínku o bestiální hromadné vraždě lidí nakažených tyfem i informace o strastiplné cestě přeživších do jejich domovů v době dosud neskončených osvobozovacích bojů.

Hromadné transporty Romů do nacistických koncentračních táborů mimo území Slovenska se ovšem staly osudem Romů žijících na územích přičleněných k Maďarsku – tuto část válečné historie z kolekce vzpomínek zprostředkovává unikátní osobní svědectví o deportaci košických Romů do tábora v Dachau.

Literatura:

Nečas, Ctibor. Českoslovenští Romové 1938–1945. Brno: Masarykova univerzita, 1994.
Hübschmannová, Milena (ed.). „Po židoch cigáni“. Svědectví Romů ze Slovenska 1939–1945. I. díl (1939–srpen 1944). Praha: Triáda, 2005.
Mann, Arne, Kumanová, Zuzana, [2013]. Ma bisteren! http://www.romaholocaust.sk
Sadílková, Helena, [2020]. „Holocaust of the Roma and Sinti on the Territory of Czechoslovakia“. Factsheets on Romani History. http://romafacts.uni-graz.at/