Paměť Romů

Význam souboru svědectví k situaci Romů v Protektorátu

Soubor svědectví k situaci Romů v Protektorátu zaznamenaných v rámci projektu Paměť Romů je velmi útlý, i tak ale dobře ilustruje tragickou válečnou historii zdejších Romů a Sintů, kteří představovali pestré sociálně diferencované společenství.

Specifičnost souboru svědectví o situaci Romů a Sintů v Protektorátu spočívá v tom, že jeho jádro tvoří výpovědi tří mužů, kteří byli od 90. let významnými hybateli české společenské debaty o holokaustu Romů a Sintů a každý svým dílem přispěli k dosud neukončenému zápasu o důstojné připomínání jeho obětí zejména na místech spojených s jejich utrpením na území České republiky.

Jejich svědectví prezentují tragickou válečnou historii jejich rodin, ale také poodhalují důsledky válečného vyvražďování Romů a Sintů pro přeživší a jejich poválečné rodiny a způsoby vyrovnávání se s drastickou minulostí. Reflektují vývoj poválečných postojů nejen na osobní úrovni a na úrovni společenství historických skupin Romů a Sintů z českých zemí, ale také v české společnosti jako celku.

V neposlední řadě staví do popředí jeden z významných aspektů poválečné historie holokaustu Sintů a Romů, který bývá často přehlížen: co se týče produkce vědění o holokaustu Romů a Sintů (nejen) z českých zemí, hrála a hraje v něm významnou roli právě aktivita samotných přeživších a jejich poválečných potomků, kteří po historii svých příbuzných pátrali a pátrají, ať už jako amatérští badatelé nebo jako profesionální historikové a pečují tak o památku svých tragicky zemřelých příbuzných.

Chronologie perzekucí Romů a Sintů z území Protektorátu Čechy a Morava

Dlouhodobá československá administrativně-policejní praxe označování a vydělování „cikánů“ i silný protiromský sentiment české společnosti (významně posílený na konci třicátých let, kdy se kromě jiného zejm. v četnických kruzích uvažovalo o zřizování táborů pro „cikány“), byly zásadními společenskými předpoklady, které umožnily velmi rychlou realizaci genocidy prováděné nacisty od roku 1942 dále.

V srpnu 1942 byla část lidí označených za „cikány“ internována ve dvou koncentračních „cikánských“ táborech na území Protektorátu, které byly ovšem oba pod správou české administrativy a četnictva. Po vydání Himmlerova osvětimského výnosu v prosinci 1942 (nařizoval transport Romů z Německé říše a k ní připojených území do Auschwitz-Birkenau) byly od března 1943 z území Protektorátu právě do Auschwitz-Birkenau vypravovány hromadné „cikánské“ transporty. Do nich byla zařazena nejprve ta část romského obyvatelstva, která mohla v létě 1942 zůstat ve svých domovech, později byli odváženi i lidé, kteří přežili hrůzné podmínky věznění v obou protektorátních „cikánských táborech“. Někteří Romové a Sintové a jejich rodiny se zachránili skrýváním v českých zemích, některým jednotlivcům se dokonce podařilo připojit k místnímu odboji a část se jich zachránila útěkem na Slovensko.

Mnozí přeživší vracející se po skončení druhé světové války zpět domů zjišťovali, že se nemají kam vrátit, protože jejich domy přestaly existovat, že jsou často jedinými nebo jedněmi z hrstky jednotlivců, kteří přežili nejen z širší rodiny, ale i celé bývalé lokální komunity. Jejich návrat monitorovala policie a vraceli se do prostředí, ve kterém nebyli nutně vítáni jen jako přeživší sousedé, ale mohli být i dále pokládáni za „cikány“, kterých se dané obce chtěly zbavit. A jako „cikáni“ byli také nadále vedeni v pokračujících evidencích „cikánského obyvatelstva“. S koncem druhé světové války tedy vlastně začínal jejich boj za respektovanou společenskou pozici pro sebe, svoje potomky i zemřelé příbuzné.

V důsledku holokaustu Romů a Sintů došlo k rozvrácení celých romských a sintských společenství, jejichž historie byla dlouhodobě součástí dějin českých zemí, a jejich stopa byla v mnoha případech navždy vymazána z mapy českých zemí.

Literatura:

Nečas, Ctibor. Holocaust českých Romů. Praha: Prostor, 1999.
Nečas, Ctibor. Romové na Moravě a ve Slezsku (1740–1945). Brno: Matice moravská, 2005.
Pape, Markus. A nikdo vám nebude věřit: dokument o koncentračním táboře Lety u Písku. Praha: G plus G, 1997.
Pape, Markus. Sólo Jiřího Letova. Život a činnost důstojníka generálního štábu a experta na lágry podle archivních dokumentů a jeho deníků. Praha: Triáda, 2019.
Baloun, Pavel. „Cikáni, metla venkova!“ Tvorba a uplatňování proticikánských opatření v meziválečném Československu, za druhé republiky a v počáteční fázi Protektorátu Čechy a Morava 1918–1941). Dis. práce, Univerzita Karlova, 2020.
Smlsal, Jiří. „Holocaust českých a moravských Romů. Společenské předpoklady a aktérská perspektiva.“ Dipl. Práce, Univerzita Karlova, 2018.
Sadílková, Helena, [2020]. „Holocaust of the Roma and Sinti on the Territory of Czechoslovakia“. Factsheets on Romani History. http://romafacts.uni-graz.at/
Pavelčíková, N. Co „konečné řešení“ nevyřešilo. Romové na Moravě a ve Slezsku v letech 1945–1947. In: Dvořák, T., Vlček, R. a Vykoupil, Libor (eds). Milý Bore: profesoru Ctiboru Nečasovi k jeho sedmdesátým narozeninám věnují přátelé, kolegové a žáci. Brno: Historický ústav AV ČR, 2003, s. 327–336.
Serinek, J., Tesař, J. a Ondra, J. Česká cikánská rapsodie. První vydání. Praha: Triáda, 2016.
www.holocaust.cz
https://novypamatniklety.cz/